Krupinské ohne
V brezových hájech poblíž Babinej Zjavoval sa nám podsvetný velmož Raz jako čérnosrstý cap Inakedy v podobe mládenca V červených šatách uhorských Nohy mal z kamena a oči jako peste V jeho mene sme na okolí stridžili Jakož i iných služebníkov jeho Pod všelikerými menami ďábli sa nám uvádzali: Tartareus, Nikhardus a Čérny Feldmaršál Tartareus, Nikhardus a Čérny Feldmaršál Na Božé narodzení, filipojakubskú noc A na Matku Božú sme sa stretali 'Bysme sa zrékli Nazaretského i nebeského otca jeho A do služby ku arciďáblovi vstúpili Tartareus, Nikhardus a Čérny Feldmaršál Tartareus, Nikhardus a Čérny Feldmaršál Vtedy ve vzácném burgundském brokáte bol odetý A vyjavoval nám tajemstvá noci (Vprostred odlehlej nočnej lúky, v bezbožném tanci sa hmýrí pitoreskné zhromaždení, jenž čitatelovi v krasovede znalému dozaista evokovalo by postavy Pokušení Svatého Antonína od Matiaša Grünewalda, v Alsasku dlejúce na slávném isenheimském oltári. Preludové fantaskní, kterýchž i samotná bohyna Fauna vypudila ze svojich hájemství, na bubny a gajdy lomozá a vysmívajú sa veškerému Božému stvorení. Somár, krkavec, čérny pes i diovka, v jedném kole dupocú a obcujú v nepirodzených spojeniach, za cechotavého blemcání chlpatých čertuov.) Na spúsob sodomský sme hrešili Svatomatúšske hostie z kostela pošlapali Z mešcov nám zlatých nasypal rohatý kapitán Urodzeným pánem sme ho zvali V zadnicách mali strigy vrazené svíčky I tak osvetlovali tajomnú tmavomodrú noc
Submitted by VladTheImpaler666 — Jun 28, 2026
Ze semena viselcuov Keré vyprsknú v smertném kŕči Vyrastá zemský mužíček Hospodárúm jako ďáblova svíca Učeným pánúm jako mandragora známy Ten zberali sme na šibeničném vrchu Jak nám stridžia hajtmanka poradzila V noci na prvý pondelek Po jarnej rovnodennosti Vydáva svit podobný lampášu Kerý svetlušky mámí Bílé a modrasté kvety Potrikráte obkrúžili sme mečem Kolem uvázali čérneho psa Po tri dny hladujúceho Pred kteréhož pohodzili sme kus masa Aby čarovný koren vytrhel A my nezačuli jeho škrekot Čo bláznovstvo a smrc privoláva Koren zahrabali sme vprostred cmitera Po tridsat nocí zalévali mlékem Ve kterém utopené boli netopíre Až nakonec sme ho z hrobu vykopali A zabalili do rubáša spod mŕtvoly Aby nám pri stridžení slúžil
Submitted by VladTheImpaler666 — Jun 28, 2026
Krupobicí, povetricu a mrazy sme privolávali Ked nám čert nakázal Z čérneho koženého vreca vypúščali sme Studzené víchre až po štiavnické pahorky Nebolo toho roku úrody ve vinicách Ked sme ich naskrz rosou polévali A v drevených kanvách lad nosili Skazu a zmar privodzili sme Na veškerú Hontiansku stolicu Dzeci oslepli a pokriveli V mačacej podobe rodziny sme im hrdúsili Kravám sme počarili a mléko odnali Len tí, čo sádlem dzivočáka A svatopeterským korením sa pomascili Pod prah konskú lebku zahrabali Vyhli sa našej zlovolnej moci Na Červenej hore mal s nami pekelník zlý skutek Capím pyjem strigy vyobracal Banským uhlím místo dukátov Za mrzké skutky povyplácal Na černém kuoni sme lítali firmamentem Konajúc strigáctvo v poručníctve Lucipera
Submitted by VladTheImpaler666 — Jun 28, 2026
Vpusci moje srdce do nocí letných krajov Ty, kterýž súmračnej ríši rozkazuješ Ó, velmoži priepascí, cisár nad šelmami Dychcím po tajemstvách tvojich podzemných sál! Všepreniknuvšé oko v zelených temravách Z vrcholu Sitna vzhlédaš V podobe zrutného medveda Osvetli cestu mojim sestrám Čo za sovieho húkaná skrz krížne cesty Šibeničné vrchy a rumoviská putujú V tuto posvátnú noc, zríkám sa Cudzokrajného učená, jenž tak otupelo naše smysly Stríbro hvézd a svatojánské mušky Budtež prúvodcami mojej stezky! Múžbyt na jej konci temnica a katove kléšče Či rudý žár Elohimových plamenuov! Naše poslání pretrváva skrze strídání časúv - Nepohnuté v odlehlých kamenných kruhoch; V skryte najbídnejších chatrčí Dlejú kúzla minulosti Zabudnuté ustráchaným človekem Kterýž dosaváde druhého líca nastavuje Kopajúcej čižme, čo plesnivým chlebem ho kŕmi!
Submitted by VladTheImpaler666 — Jun 28, 2026
Nechty nám postrhávali Prsty pomliaždzili Predlakcá povrazmi poscahovali Slamenými snopmi a svíčkami Umorené telá pospalovali Španélske čižmy na nohy vsadzili A drevený kúň bol naším bolescivým trónem Nakonec do železných klétek strigónstvo vsadzili A na hranici pred mestskými hradbami upálili Ponekerým na milosc kati hlavu zetli To bolo roku, kedy Krupinou planuli ohne V šesnástémsedemdesátempátém Za Leopolda Habsburského panování Svatej ríše rímskej cisára Krupinské ohne, štyrikrát vzplanuli Pred súdom posledným kacíri stanuli Krupinské ohne, štyrikrát vzplanuli Nad hranicou, vetry zo Sitna vanuli Krivá Katruša, Žofia Krištofíčka Bohuš Ďuríčka, Piatková Doriša Čertami poznačené telá plamene strovili Né však prastarú víru ich V tajemstvá noci a mesác lovcov Prežila v tajných chodbách podmestem V dzivokých lesech a osamelých stavenskách Krupinské ohne, štyrikrát vzplanuli Pred súdom posledným kacíri stanuli Krupinské ohne, štyrikrát vzplanuli Nad hranicou, vetry zo Sitna vanuli Kam nedohlédne žárlivé svetlo jeruzalémskeho boha Poštyrikráte Krupina teho památného roku vzplanula I hle, prvým z plamenuov bolo znamení Od rohatého kapitána Pamataj ich odkazu, i nos dále Panovu pochoden: hrúzostrašný plamen poznania Kterýnž na úsvitu časúv bol predaný človečenstvu
Submitted by VladTheImpaler666 — Jun 28, 2026